A-1 POPIS ÚZEMÍ

Geologické a morfologické poměry

Povodí řeky Odry se rozkládá na území tří států, České republiky, Německa a Polska. Z celkové plochy povodí Odry 118 610 km2 leží na českém území jen její malá část 6 252 km2, což představuje cca 5% území. V povodňovém plánu je popsán charakter území v působnosti správy Povodí Odry, státního podniku zahrnující území Moravskoslezského kraje.

Povodí je tvořeno dvěma rozdílnými územními celky, jejichž vzájemná odlišnost má zásadní vliv na hydrologické poměry a charakter říční sítě. Severozápadní část povodí patří k soustavě Českého masivu, jihovýchodní část pak k soustavě Karpat. Přirozené rozhraní mezi oběma soustavami vytváří údolní niva řeky Odry, která je v nejspodnější oblasti tvořena ostravsko-karvinskou pánví. Nejnižší místo povodí, soutok Odry s Olší se nachází přibližně na kótě 190 m n.m.

Český masiv je geologicky starší, vytvářel se již v prvohorách, kdy sedimenty ukládané v mohutné sníženině byly zasaženy rozsáhlou horotvornou činností v období variského vrásnění. Vzhledem ke geologickému stáří je členitost terénu mírnější a je utvářena několika orografickými jednotkami. Hlavní z nich je Hrubý Jeseník s nejvyšší horou Jeseníků Pradědem (1490 m n.m.), dalšími jsou pohoří Nízkého Jeseníku, Rychlebské hory a Oderské vrchy.

Karpatská soustava byla geologicky utvářena později. Původní sedimenty byly zvrásněny v třetihorách v alpsko-karpatský systém. I po následném denudačním vývoji zůstala značná relativní členitost terénu. Karpatské části povodí dominuje masív Moravskoslezských Beskyd s nejvyšším vrcholem Lysou horou (1325 m n.m.). Beskydy prochází povodím ve dvou pásmech, severní tzv. kulminační pásmo má větší reliéfovou členitost, větší průměrnou výšku i vyšší hlavní vrcholy. Jižní pásmo, zvané také Zadní hory je nižší, méně členité, je však souvislejší a tvoří přirozenou státní hranici mezi Českou a Slovenskou republikou.

Rozdílná členitost mezi Českým masivem a soustavou Karpat se odráží v podélném sklonu toků a odolnosti prostředí k erozi. V Českém masivu převažují odolnější struktury krystalinika s převládajícími metamorfovanými horninami (rula, svor) a vyvřelinami. Pokud dochází k erozi, pak jen spíše v horských oblastech Hrubého Jeseníku, kde vznikají svahové sesuvy a strže. Karpatská část povodí je tvořena převážně prvohorními usazenými horninami, které snadněji podléhají erozi jak plošné tak bystřinné. Zvětralé pískovce a břidlice jsou přívalovými dešti při vyšších průtocích unášeny a sedimentují ve středních a dolních tratích koryt, kde vytvářejí rozsáhlé štěrkové lavice. Vyšší odolnost k erozi mají horniny Zadních hor (magurské vrstvy), jejichž podstatnou částí jsou jílovce. Rozvolněním jílovců dochází však k uvolnění jílnatých částic, které způsobují ve vodě těžko sedimentující zákal. Nižší odolnost soustavy Karpat proti erozi umocňuje ještě podélný sklon, který je u beskydských toků téměř dvojnásobný proti tokům jesenickým.

Samotné povodí Odry má vějířovitý tvar. Vějíř je tvořen samotnou Odrou s hlavními přítoky Opavou, Ostravicí a Olší. Plošně jsou uvedená povodí více méně rovnocenná. Při hranici s Polskem jsou povodí, která jsou součástí jiných přítoků Odry nebo se vlévají přímo do Odry na území Polska.

Použitá literatura: publikace Povodí Odry, vydalo v roce 1984 Povodí Odry